Parson Russell teriér

Původ plemene Parson Russell teriér

Název teriéři je odvozen od latinského slova terra, což znamená země. Teriér je tedy pes vyšlechtěný pro práci pod zemí, je to norník, pronásleduje malou i velkou škodnou, hlodavce a jiná zvířata. Většina psů z této skupiny pochází z britských ostrovů, s výjimkou například jagdteriéra a českého teriéra. Mnoho plemen teriérů bylo odvozeno od podobných předků, existovaly dvě základní skupiny: hrubosrstí krátkonozí psi ze Skotska a hladkosrstí dlouhonozí psi z Anglie. Ačkoliv mají teriéři více typů, mají všichni podobnou povahu – jsou to ostří lovečtí psi a zároveň výborní veselí společníci.

Historie teriérů je do 18. století nejasná, protože nebyl přikládán význam rozlišování různých způsobů práce a psi hodící se k určité úloze byli chováni bez ohledu na typ a vzhled. Později se psi začali chovat pro určitou práci. Psi s dlouhýma nohama pro rychlost, s nižšíma pro norování. Dalším znakem je nepromokavá srst s podsadou a důkladný silný chrup.

Otec plemene – John Russell – se narodil v roce 1795 v Dartmouthu a vyrůstal v severním Devonu. Jeho otec byl sportovec a duchovní se zájmem o chrty, teriéry a lov. John Russell vyrůstal mezi psy a už od mládí se zajímal o zvířata a o lov. V Oxfordu se setkal s malým hbitým foxteriérem u místního mlékařského vozu, byla to fenka Trump, která se stala základem plemene, a měl ji v rodokmenu každý Jack Russellův teriér během dalších 50 let. Trump měla dokonale vyváženou postavu, vypadala bystře a upraveně. Byla skoro úplně bílá s hustou kvalitní srstí.

Russell se stal v roce 1819 duchovním stejně jako jeho otec. Proslul také svou laskavostí a vždy dával psy zadarmo. Russell teriér byl na rozdíl od jiných teriérů od začátku šlechtěn pro lov, nikoliv výstavní kruhy. Chovatelé se soustředili na schopnosti k norování a vyhledávání lišek při štvanicích. Od tohoto tvrdého psa se vyžadovalo hlavně vyhánění lišek z nor. Psi museli vydržet běžet s honiči a napadli a zadržovali lišku do příchodu lovce.

 

Trump spolu s dalšími třemi psy (Old Trap, Old Jock, Grove Nettle) se stala pilířem nového plemene. Old Trap, který byl otcem Tipa, jiného proslulého psa, který vážil 8,5 kg a proslul svými loveckými schopnostmi a teriérským charakterem. Používal se velmi vydatně v chovu a založil linii Old Trap, která se vyznačovala silnými čelistmi a nezaměnitelným výrazem.

Old Jock se narodil v roce 1859 a měl výbornou kostru, rovné nohy a skvělé tlapky. Vážil 9 kg a měl velmi silné čelisti. Stal se zakladatelem linie v chovatelské stanici Huntsman For the Grove.

Fena Grove Nettle, narozená v roce 1862, byla první hrubosrstá fena. Pracovala dobře a spousta jejich potomků je dodnes stejně dobrých jako ona.

John Russell se stal v roce 1873 zakládajícím členem Kennel Clubu a v roce 1874 posuzoval na výstavě v Crystal Palace foxteriéry. Zde došlo k rozdělení na výstavní typ foxteriéra a pracovní teriéry, kterým dával John Russell přednost.  Russellovy odchovy byly velmi ceněny.

 

Kolem roku 1859 byl založen Klub Parson Jack Russell teriérů a s jeho pomocí se v severním Devonu rozvinul chov starého foxteriéra, v němž se uplatnily především odchovy Johna Russella. Sekretářem organizace se stal Arthur Heinemann a pokračoval ve stopách Johna Russella (zemř. 1883)Heinemann se stal velkým propagátorem a chovatelem tohoto plemene, linie jeho psů se dají vystopovat až k původním Russellovým psům. V roce 1909 posuzoval třídu pracovních teriérů na Crufts, kde byl velmi podpořen chov toho typu psa, jak ho vytvořil reverend Russell. V Devonu a Somersetu byly žárlivě střeženy staré typy Russellových teriérů a štěňata se prodávala pouze lidem, kteří je chtěli použít jako pracovní psy.

Mezi další významné chovatele ve Velké Británii patřila například Augusta Guestová z CHS Inwood, dále lord Coventry, majitel Carmanthenshire Hounds, W. Thornton z Workwell Kennels, Vernon Barlett, Sid Churchill nebo Bernard Tuck.

Po druhé světové válce bylo jen málo čistokrevných Jack Russellů. Chovatelé proto přikřížili krátkonohé foxteriéry, jezevčíka a korgiho. Výsledky tohoto křížení se dále křížily se sealyhamy. Odchovy se začaly lišit nejen v délce těla, ale i ve velikosti, nesení uší a kvalitě srsti. Existovalo více chovatelských klubů a každý z nich preferoval jiný typ psa. První z těchto klubů byl ustanoven koncem 90. let 19. století a jmenoval se Parson Jack Russell Terrier Club (PJRTC). Arthur Heinemann byl po mnoho let sekretářem této skupiny. Jejím cílem bylo povzbudit chov starobylých severodevonských foxteriérů. Norování na jezevce bylo jednou z hlavních součástí činnosti této organizace. Tento klub již zanikl.

V roce 1975 se vytvořil Jack Russell Terrier Club of Great Britain (JRTCGB), v roce 1978 se od něj odštěpil South Eastern Jack Russell club (SEJRC). Všechny tyto kluby měly problémy s velikostí a typem Jack Russella. SEJRC rozdělil plemeno na dva typy podle velikosti, miniaturní a standardní. Teriéři chovaní tímto klube mají kratší nohy a delší hřbet než ostatní. Standard tohoto psa předepisuje charakteristiku pracovní teriér, ale členové tohoto klubu mají jen malý zájem o pracovní uplatnění svých psů. Kluby případně kolísají mezi základním standardem a výškovými rozdíly dosud zachovanými. V roce 1983 SEJRC byl formálně přijat do Kennel Clubu. Byl obnoven starý PJRTC, který je strážcem tradičních teriérů. Prvním úkolem bylo prosadit obnovení a uznání starého typu teriéra, jak byl chován v 19. století, anglickým Kennel Clubem. Rozpory a třenice mezi jednotlivými kluby byly velké a trvalé, a proto Kennel club odmítl plemeno uznat. Po další usilovné práci byla ustanovena Plemenná kniha a vypracován standard plemene, takže PJRTC byl schopen vyhlásit v roce 1990, že Parson Jack Russell Terrier je uznané plemeno. Od roku 1999 anglický Kennel club změnil oficiální název plemene na Parson Russell Terrier. FCI plemeno Parson Russell teriér předběžně uznalo v červenci 1990, v roce 2001 je uznáno definitivně. Standard č. 339, skupina 3, sekce 1 – vysokonozí teriéři s pracovní zkouškou.

 

 

Standard převzat z http://www.cmku.cz/

PARSON RUSSELL TERIÉR

 16.02.2011/EN

07.03.2012/CZ

 Překlad: Kateřina Samková

 FCI-Standard N° 339

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie

DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 13. 10. 2010.

 VYUŽITÍ: Robustní a vytrvalý pracovní teriér, specializovaný na práci pod zemí.

KLASIFIKACE F.C.I.:

Skupina    3     teriéři.

Sekce       1     velcí a střední teriéři

S pracovní zkouškou.

 

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Po mnoho let existoval značný rozpor v kruzích teriérských chovatelů týkající se typu teriéra nazývaného neurčitě „Jack Russell“. Kennel Club obdržel prostřednictvím reverenda Johna Russella žádost od nezanedbatelného počtu stoupenců žádajících odlišení foxteriéra od viktoriánského loveckého parsona. Tento robustní a pracovní typ teriéra byl uznán a bylo mu dáno jméno – Parson Russell Teriér.

CELKOVÝ VZHLED: Pracovitý, aktivní a obratný pes, stavěný pro rychlost a vytrvalost.  Celkové ztělesnění harmonie a pružnosti.  Jizvy získané při práci jsou povoleny.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Tělesná stavba je dobře vyvážená.  Celková délka od vrcholu plecí po hrbol kosti sedací mírně delší než je kohoutková výška psa. Délka od nosu ke stopu je mírně kratší než délka od stopu k týlnímu hrbolu.

CHOVÁNÍ / POVAHA: Původně teriér chovaný na lišku, sebevědomý, energický, veselý pes. Má zvláští schopnost pracovat pod zemí (norovat). Je odvážný a přátelský.

HLAVA

Hlava je klínovitá

 

MOZKOVÁ PARTIE:

Mozkovna: Plochá, středně široká, k očím se postupně zužuje.

Stop: Nevýrazný.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:

Nosní houba: Černá.

Čelisti / zuby:  Čelisti jsou silné a svalnaté. Zuby dobré velikosti a posazeny kolmo do čelisti s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají dolní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.

Líce: nevýrazné

Oči: Mandlového tvaru, dosti hluboko vsazené, tmavé, s živým a inteligentním výrazem.

Uši: Velikost v poměru k hlavě, ve tvaru písmene V, překlápějí se směrem dopředu, špička ucha musí dosahovat výšky vnějšího koutku oka, ohyb ucha nemá být výše, než je vrchol mozkovny.  Kůže boltce je střední tloušťky.

KRK: Krk má čisté linie, je svalnatý, dostatečně dlouhý, směrem k plecím se rovnoměrně rozšiřuje a je dobře posazen v plecích.

TĚLO:

Hřbet: Silný, rovný a pružný.

Bedra: Silná a mírně klenutá.

Hrudník: střední hloubky, nepřesahuje hloubkou úroveň loktů; průměrně velké ruce by jej měly za plecemi obepnout.  Žebra dobře uložena dozadu, nejsou příliš klenutá.

OCAS:  Dříveobvykle kupírován.

Ocas kupírovaný: Délka je ve správném poměru s trupem.  Je silný, ideálně rovný, středně vysoko nasazený, za pohybu nesen vzhůru vztyčený v klidu může být nesen níže.

Ocas nekupírovaný: Je středně dlouhý a co nejrovnější, doplňuje celkový vzhled psa, je silný u kořene a ke konci se zužující.  Středně vysoko nasazený, za pohybu nesen vzhůru vztyčený, v klidu může být nesen níže.

 

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: střední šířka mezi předloktími, uložené dobře pod tělem.

Plece: Dlouhé, šikmé, dobře uložené vzad, čistě řezané na kohoutku.

Nadloktí: délka je stejná jako plece a zaúhlné tak, aby nohy byly dobře pod tělem, na linii pod kohoutkem

Lokty: Přiléhají k tělu, volně se pohybují podle boků.

Předloktí: silné a pružné

Přední tlapa: kompaktní s pevnými polštářky, prsty středně klenuté, nikdy ne ploché nebo otevřené, nevtáčí se ani dovnitř ani se nevytáčí ven.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Silné, svalnaté, s dobrým zaúhlením.

Kolena:Dobře zaúhlená a pohyblivá

Hlezno: dobře vyvinutá

Hlezenní kloub: Nízko postavená.

Zadní nadprstí: Rovnoběžná, dávající dostatek drajvu

Zadní tlapa: jako přední

 CHODY / POHYB: Volný, prostorný chod bez přehánění, krok má být dobré délky, nikdy vázaný nebo vysoce našlapující. Zadní končetiny poskytují dostatek drajvu. Dobře koordinovaný pohyb, přímá akce předních i zadních končetin.

KŮŽE: Musí být silná a volná.

OSRSTĚNÍ

SRST: Buď hrubá, nebo hladká přirozeně tvrdá, rovná a uzavřená s hustou podsadou. Je odolná počasí. Břicho a spodní část těla osrstěné. Upravená (trimovaná) srst by měla působit přirozeně, nikdy ne ostřihaná.

BARVA: Zcela bílá nebo převážně bílá s pálenými, citrónovými či černými znaky nebo s jakoukoliv kombinací těchto barev, přednostně omezenými na hlavu a/nebo kořen ocasu ale mírné zbarvení po těle je akceptovatelné.

VELIKOST:

Kohoutková výška:     Psi: Ideálně:     36 cm

Feny: Ideálně: 33 cm

Nejdůležitější je zachování souladu a vyvážení. Na paměti musí být, že tento teriér byl chovaný na lišku a tak musí být možnost obejmout ho za plecemi průměrně velkýma rukama. Dle těchto zásad je i menší kohoutková výška akceptovatelná.

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

VYŘAZUJÍCÍ VADY

  • Agresivní nebo přespříliš plaší psi
  • Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován.

 Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, sestouplá v šourku.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *